Jarní Vysoké Tatry (22.-25.3.2012)

Tak po dvou týdnech zase ve Vysokých Tatrách, tentokrát na na tři samostatné akce – Tomáš na skialpový přechod, pro Mikiho jednodenní kurz ledového lezení pro nováčky a nakonec Pavel s Dominikou na přípravu na francouzské Haute Route. Pevně věřím, že podmínky budou na lyže lepší než před 14 dny, kdy bylo všechno zledovatělé. Proběhlo několik oblev, přes noc by mělo být pod nulou, přes den jasno a docela i teplo, tak uvidíme jaké to bude, snad ne tak ledové jako posledně, nerad bych strávil s klienty čtyři dny jen na mačkách…18.3. – odpoledne vyrážím z domova směr Tatry, ve Starém Smokovci se potkávám s Tomášem. Po přebalení věcí vyrážíme šalinou na Štrbské Pleso, odkud vyrážíme na chatu Popradské pleso. Šlapeme pěšky, podmínky pro nazutí chlupatých lyží stojí za prd. Na chatě jsme okolo půlnoci, jdeme hned spát. Zítra nás čeká makačka. Tomáš by chtěl dojít až na Brnčalovu chatu za jeden den.
19.3. – vyrážíme o půl osmé ráno, dole na snídani se potkáváme s Martinem Bartoňem, známým to Větroplachem, povídání by bylo určitě nadlouho, ale každý máme svůj dnešní plán, my chceme dojít na Brnčálku, při nejhorším na Teryho chatu.
Šlapání do Železné brány probíhá ve svižném tempu, Tomáš se rozjel, tak aby mu to vydrželo, v sedle jsme za cca hodinu a půl. Se sjezdem to už je horší, do Kačací doliny nás nejprve čeká velmi tvrdý až skoro ledový svah, pak se to střídá s ufoukaným sněhem. Gerlachovské spády jsou v pohodě, pod nimi byl nádherný sjezd kuloárkem, ale pod ním už začíná totální břečka. Je doslova horko, sníh taje před očima. Pod Polský hrebeň to je dřina díky slunci, které na nás praží, tempo se nám docela zpomalilo, v Prielomu jsme byli po 13h. Sjezd na Zbojnickou chatu byl docela tvrdý, na chatě potkáváme Jara Michalka se svou skupinou. Kávička a debata s ním, a valíme dále. Tomáš to vidí jen na Teryho chatu, dál už to nedáme. Cestou do Priečného sedla ještě ke všemu zlomí hůlku, sice až dole ve spodní části, ale i tak je to dost nepříjemné. Sjezd z Priečného sedla je náročný, na Téryho chatu dorážíme před 17h. Dáváme pivo, loučím se s Tomášem, a přeji mu úspěšný druhý den, kdy chce dorazit na Brnčalovu chatu. Až doma se od Michala dovídám, že na druhý den zlomil lyži, smůla ho tedy neopustila…, ale došel to, je to drsoň.
20.3. – dneska mám skupinu sedmi lidí, co se chtějí seznámit s lezením na ledopádech. Podmínky nám nijak nepřejí, přes noc se ani moc neochladilo, takže jdeme na Veverkův ledopád do Velké Studené doliny. Led už za moc nestojí, po krajích pod ním protíká voda. Probíráme v krátkosti základy lezení v ledu, všichni si to pak vyzkouší na vlastní kůži, někteří s větším či menším úspěchem. Po obědě to balíme z bezpečnostních důvodů, a přesunujeme se k umělému ledu na Zamkovského chatu, který je odpoledne bezpečnější. Všem se ledy líbily, v podvečer to ještě probíráme všichni u pivka. Parádní den.
21.3. – S Dominikou a Pavlem se scházíme ve Starém Smokovci, odkud autobusem jedeme na Bielou Vodu, dále pak po svých s lyžema na zádech na Brnčalovu chatu. Nad úrovní lesa to jde už i na pásech. Po cestě opět potkávám opáleného Jara se svou skupinkou. Odpoledne probíráme a znova procvičujeme základy chůze na lyžích, otočky, základy bezpečného chování na skialpinistické tůře, základy práce s lavinovým vybavením a zkoušíme si brždění cepínem po pádu na prudkém svahu. Večer u pivka si probíráme další vychytávky. Plánujeme zítřejší tůru na Téryho chatu s tréninkem chůze na mačkách v exponovaném terénu…
22.3. – počasí nám stále přeje, polojasno, trochu se nám zvedl vítr, ale vyrážíme. Po cestě pod ústí Velké Zmzlé doliny zkoušíme na lyžích haršajzny, a budou se nám hodit skoro po celý den. Pod flaškou dáváme lyže na batoh a v mačkách stoupáme prudkým kuloárem. Na jeho horizontu dáváme opět lyže, Pavel s Dominikou zjišťují, že ty haršajzny mají něco do sebe… Do sedla pod Baraními rohy dorážíme opět na botech s mačkama. Následující sjezd na Teryho chatu, a dále pak i Malou Studenou dolinou si vychutnáváme za odměnu. Svahy jsou mírně natáté jarním sluncem, ale klasický jarní firn to ještě není… Oba to zvládli bravurně, obdiv patří Dominice, která to zvládla i přes problémy s vypůjčenou výbavou. Dojezd do Starého Smokovce, pivko, kafe a hurá domů. Krásně strávený víkend pro oba.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice guide se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *